Dne 7. 11. se uskutečnila první debata iniciativy IZKA na FF UK pod názvem Akademie, politika a veřejnost. Jaká politika patří na vysoké školy? Reflexe třetí role univerzity. Účastnili se jí Jan Gojda (předseda AS 3. LF UK a senátor AS UK), Tereza Stöckelová (socioložka vědy AV ČR), Michaela Kopelentová (Univerzity za klima) a – zástupkyně studentstva UK a Jakub Jirsa (filozof FF UK). Moderovala Andrea Průchová Hrůzová (IZKA).
Zveřejňujeme záznam debaty a (níže pod videem) zápis shrnující hlavní diskutované body.
– –
„Zbavme se mýtu o apolitičnosti univerzity. Určeme si ale pravidla pro politiku na univerzitě.“
Zápis zhotovily Andrea Průchová Hrůzová, Zora Hesová, Kateřina Hochmut
1/ Politika je přítomna na akademické půdě v různých podobách: od samosprávných institucí po obsah a rámování výuky, definici výzkumných témat, způsob organizace výzkumu (financování, otevřenost vůči dalším aktérům), až po přímou interakci univerzity se zvolenými politickými představiteli např. při zajišťování podmínek její práce a finančních prostředků. Některé podoby jsou přiznané, některé nepřiznané.
2/ Univerzita sama je mocenskou instituci, jelikož funguje na základě hierarchické struktury, jež produkuje moc, a ktera je získávána politickým bojem v samosprávném procesu a distribuována asymetricky. Jako politický aktér se legitimně účastní politického vyjednávání podmínek naplňování své role se státem, politickou reprezentací a veřejností.
3/ Univerzita se dále podílí se na formování pojmů, znalostí a vědění, které mají veřejnou působnost a politickou relevanci. Členové a členky akademické obce jsou politicky aktivní ve veřejném prostoru, ať už skrze naplňování univerzitní třetí role, nebo skrze individuální účast na společenské debatě či politice ve veřejném prostoru.
4/ Univerzita tedy nemůže být apolitická: Univerzita nejen politiku nejen zkoumá, ale i formuje pojmy a aktéry, které na politiku působí, je veřejným aktérem a politicky působí vně i dovnitř univerzity. Univerzita sama je také politickým prostorem, ve kterém dochází k vyjadřování politických postojů, k disputaci politických pojmů a tezí, k vyvíjení nových perspektiv na politiku. Univerzita je doslova veřejným prostorem s vlastními pravidly, ve kterém jsou disruptivní přístupy jako vědecké revoluce legitimní, stejně jako jsou legitimní i nekonvenční repertoáry (okupace, protesty, petice).
5/ Důležité je být ve vztahu k politice transparentní. V realizaci výzkumu a výuky je klíčové vyložit: z jakých pozic učíme a bádáme, s kým a jak spolupracujeme. Takovým způsobem se „politické jednání“ (strategie, přesvědčování, zatajování informací) stane předmětem „akademické diskuze o politice“. Podobně politická jsou i pravidla pro vyjadřování a vyjednávání politických postojů uvnitř univerzity: výběr témat a nástrojů legitimního protestu či projevu a pravidel jeho realizace je sám politický a je potřeba, aby byl transparentní a podložen vyjednáváním.
6/ Existují různé formy a prostředky, pomocí nichž na akademické půdě můžeme jako jednotlivci a instituce přispívat do diskuze o politice. Tyto formy a prostředky mají svá pravidla, jež si musíme společně určit a osvojit a zároveň nastavit vhodné procesy k jejich realizaci: např. komunikace mimo vyuku (kuloáry), aktivismus, okupace, ale i sociální sítě a oficiální vyjádření univerzity.
7/ Zbavme se strachu z diskuze o politice. Tato diskuze nebude vnímána jako diskreditace naší vědecké a pedagogické práce či jako ohrožení autonomie a svobody bádání, pokud jsme v naší komunikaci a v pravidlech politického jednání transparentní a když budeme deklarovat pozice, z jakých vycházíme.
8/ Součástí akademické obce, jakož i orgánů její samosprávy, je i studentstvo. To vyjadřuje zkušenost s odlišným přístupem vedení univerzity k různým politickým tématům: Snaha o udržitelné fungování univerzity a tematizace klimatické politiky je obecně přijímaná, zatímco snahy vyjádřit zájem o válečné dění v Palestině z perspektivy solidarity s palestinským obyvatelstvem je přijímané obtížně.
9/ Existuje řada témat, které je třeba vyjednat: Jak a k čemu se má univerzita vyjadřovat? Má být politicky aktivní tam, kde panuje konsensus (Ukrajina) a rezervovaná tam, kde nepanuje? Jaký je význam akademické neutrality? Lze privilegovat určité politické postoje na úkor jiných? Lze omezovat vyjadřování politických postojů a podle jakých pravidel? Lze omezovat politický aktivismus? Nebo je lepší striktně určit meze politického výrazu (zákony ČR) a způsoby, jak řešit sporné postupy (pravidla chránící provoz výuky, procesy pro vyjednávání těchto pravidel) a politické jednání dále neomezovat?